„V Kutné Hoře kdysi žil povozník, jehož hrubé chování, nadávky a kletby byly pověstné po celém kraji. Často projížděl suchým korytem potoka Pách, aby si zkrátil cestu do města. Jednoho roku však přišly dlouhé deště, rybníky se vylily a jinak prázdné řečiště se proměnilo v nebezpečný proud.
Když povozník jel svou obvyklou trasou a láteřil na všechno kolem sebe, zaslechl za sebou hukot přicházející velké vody a jen o vlásek unikl smrti. Místo vděku však začal proklínat i samotnou povodeň. Po nějakém čase se situace opakovala, jenže tentokrát ho proud dohnal. Povoz, koně i sám vozka byli strženi a zmizeli pod dravou vodou, a ještě v posledním okamžiku stačil vykřiknout další hrozivou kletbu.
Lidé z okolí vyprávěli, že jeho duše nenašla klid. Za deštivých nocí se prý z koryta Páchu ozývá pekelný rachot a potokem se žene ohnivý povoz s koňmi, kterým šlehají z nozder plameny, zatímco na kozlíku sedí temná postava bičující je blesky sršícím bičem. A říká se, že jeho duši může vysvobodit jen ten, kdo se odváží splašený vůz zastavit, vyvést na břeh a žhnoucí bič posvětit znamením kříže, což se však dodnes nikomu nepodařilo.“